Renovace, evikce a lži majitele: jak se žije v domě v Podolí v Praze
V Praze – Podolí stojí docela hezký dům. Co se děje, ale uvnitř? Z domu se stále někdo stěhuje a opačným směrem proudí noví nájemníci. Okna na chodbě stíní odložený nábytek. Tento dům vlastnil ruský majitel, který ho přeprodal syrskému zubaři. V jednom z bytů bydlí paní Anna. V bytě se řetězí měsíční smlouvy, neteče studená voda a stále sem doléhá velmi hlučná rekonstrukce celého domu. Je nový vlastník dobrý nebo špatný? Jak chce naložit s Anniným bydlením? To se dozvíte v pátém příběhu.
Paní Anna přišla na jedno z veřejných setkání INNu, kde nám pověděla svůj příběh o životě v bytě, kde se řetězí měsíční smlouvy, neteče studená voda, stále probíhá hlučná rekonstrukce, a majitel se pokouší dostat do bytu v době, kdy se mu zachce. Život v takovém bytě není jednoduchý, ale paní Anna žije v tomto bytě už několik let a až do té doby kdy se to začalo měnit k horšímu, se tam cítila jako doma. Původní majitel původem z Ruska podle slov Anny většinu původních obyvatel domu vyštval. Místo klidného sousedství v domě, se stále mění nájemníci, ze kterých na dlouho nikdo nezůstává. Na chodbě je nábytek, který stíní světlo z oken a na hasičském přístroji je z neznámého důvodu pořad zapálená vonná tyčinka.
Tento příběh je sepsán členkou INNu, která se zúčastnila procesu vyjednávání s majitelem, jehož cílem je renovikce (renovace + evikce): vyhodit stávající nájemníci Annu, opravit byt, najít si bohatšího nájemníka a tím pádem na lidské potřebě bydlet, vydělat co nejvíc peněz. Majitel nikdy ani neviděl byt, který koupil a s nájemnicí Annou se nikdy nesetkal. Český zákon přítom podobné věci povoluje, nechrání nájemníky a dává pronajímatelům pocit, že to co dělají je správné. To, že svým neetickým a asociálním jednáním ubližují lidem, takové pronajimatele vůbec netrápí.
Paní Anna měla roční smlouvu, jako většina nájemníků, kteří se obracejí na INN. Smlouvy se řetězily několik let, pak přišly smlouvy měsíční, pak žádná. Ani původní ani nový majitel neposkytl vyúčtování služeb. Anna pokračovala v placení nájemného, smlouva se podle zákona automaticky prodlužovala. Když náhodou potkala původního majitele, tak ji mimochodem sdělil, že byt před půl rokem prodal a že případnou smlouvu musí řešit s novým majitelem, kterého Anna nikdy neviděla. Informaci o prodeji jsme ověřili přes katastr nemovitostí a ukázalo se, že je to pravda. Nový majitel ale nespěchal s tím, aby nájemnici alespoň informoval o změně vlastníka. Ozval se v listopadu. Domluvili jsme schůzku tak, aby Anna nebyla sama během jednání s novým majitelem, který je pro zajímavost zubař ze Sýrie. Mé osobní překvapení a naštvání bylo bezmezné když jsem pochopila, že pan majitel nepřišel jednat o smlouvě, ale přišel Annu vyhodit z bytu a ještě naposledy se pokusit z ní vydupat větší nájem. Kromě toho, lhal a zastrašoval nás tím, že Anna nemá právo, aby se v bytě vůbec zdržovala, protože nemá smlouvu (v skutečnosti, podle § 2285 NOZ po tříměsíčním užívání bytu se nájemnici smlouva automaticky prodlužuje na dobu uvedenou v původní smlouvě). Chlubil se také tím, že má spoustu bytů po Praze a armádu právníků, které může poslat na nájemníky. Jak se zubař dostal k tomu, aby vlastnil v Praze “spoustu bytů” už nám nesdělil. Obsah činnost jeho záhadných firem se také v obchodním rejstříku nepodařilo dohledat. Jednání bylo napínavé také proto, že jsme na něm byli tři ženy a jeden muž, který má mnohem větší moc a jeho asociální jednání je částečně podložené českým právem, které hájí práva majitele.
Ale fyzická převaha se vyplatila – povedlo se nám zabranit navýšení nájmu, protože k tomu nebyl žádný podstatný důvod. Majitel naopak přislíbil opravy. Avšak během několika měsíců se nejen neukázal, ale také všechny naše požadavky přesunul na dalšího pána, který je v zahraničí (není vůbec jisté zda existuje). Stojí také za to dodat, že česká policie na ten celý příběh reagovala tím, že Ana si za to všechno může sama, protože prý platí nájem někomu jinému než musí (bohužel, policie nejen nepomáhá, ale také nezná zákony země, kterou chrání).
Paní Anna hledá nový byt, protože celá situace je pro ni hořká a nepříjemná. To je pochopitelné. Zároveň její příběh lze sepsat do několika bodů:
- pokud máte obavy z jednání s majitelem, pozvěte kamarády. Sejděte se dříve, proberte celou situaci, promyslete případně argumenty majitele a své odpovědi. To, že vás na jednání bude víc, se vyplatí – majitel to obvykle nečeká. Pokud takové kamarády nemáte, ozvěte se nám.
- ověřte svá práva. Obraťte se na SON, který poskytuje právní konzultace pro nájemníky zdarma. Hodně informaci také lze dohledat na internetu. Je možné (jak to bylo v našem případě), že majitel vás bude zastrašovat lživými argumenty, nedejte se a nenechte se oklamat. Zase je mnohem jednodušší, když je vás víc.
- pokud nevíte přesně s kým budete jednat, zkuste vygooglit majitele, ověřte jaký má vztah k nemovitosti a pokuste se zjistit jiné informace, které můžete použít při jednání. Jakákoliv informace vám pomůže pochopit s kým přesně jednáte a můžete tak být lépe připraveni (pokud to už ovšem nevíte).
Jednání není uposlechnutí rozkazu majitele. Máte svou důstojnost a bráníte právo na bydlení, které je víc, než právo vlastnit. Nenechte na sebe tlačit a nepřistupujte na žádné podmínky, které se vám nelíbí. Pokud nemáte argumenty, řekněte, že se ozvete. Pamatujte také, že důležité věci, například výpověď, se musí podávat v písemné formě, nikoliv ústně.