Vleklý boj o domov trvající několik dekád

 Alena bydlí už od roku 2003 jakožto nájemnice v bytě od Městské části Praze 4. Městská část uzavřela s družstvem, které bytový dům v 90. letech privatizovalo, dohodu, že bude tento byt určen pro sociálně potřebné. S ohledem na tíživou situaci, ve které se Alena v tu dobu nacházela, jej od městské části dostala.

Družstvo tehdy onen byt o rozloze 0+1 zprivatizovalo za 46 000 Kč. Byt byl v katastrofickém stavu a Alena do jeho rekonstrukce investovala mnoho energie, času i finančních prostředků. Z místa, které se blížilo holobytu, vlastními silami vytvořila domov.

V roce 2012 se Alena stala členkou bytového družstva, neboť chtěla mít jistotu stabilního bydlení na stáří. Opakovaně se proto snažila byt získat do osobního vlastnictví. To odpovídalo doporučení od Městské části Praha 4, jak má být s bytem naloženo. To Aleně nikdy nebylo družstvem umožněno, všechny její kroky tímto směrem blokovalo.

Místo toho, aby Alena získala jistotu ve svém domově, nastalo něco úplně jiného. V roce 2022 se družstevní členská schůze usnesla, že byt prodá úplně jinému zájemci – rodinným příslušníkům dlouholetého právníka bytového družstva. Podle našich informací na této konkrétní schůzi bylo přítomno tak malé množství členů družstva, že možná nebyla ani usnášeníschopná. Nicméně se zde rozhodlo i o snížení ceny bytu pro odkup. Cena bytu byla snížena na základě toho, že v bytě bydlí Alena jakožto nájemnice. Existuje důvodné podezření, že tento právník, tedy manžel a otec nových majitelek, byl ve střetu zájmů. Alena se domnívá, že právník bytového družstva zneužil svého postavení k tomu, aby napomohl svým rodinným příslušníkům ke koupi jejího domova.

Od roku 2012 Alena aktivně brání svá práva u soudu, aby si zajistila důstojné bydlení na stáří. Soud v jednom z řízení souvisejících s těmito událostmi konstatoval, že i po změně vlastníka zůstane Alena nájemnicí bytu. Přesto nedlouho poté dostala výpověď z nájmu, neboť prý na straně jedné z majitelek nastala naléhavá potřeba byt využít pro sebe.

Alena už se vzdala nároku na získání bytu do osobního vlastnictví.  Teď už jí záleží jen na tom, aby v bytě, kde žije přes dvacet let a tolik mu věnovala, mohla důstojně dožít.

Nový vlastník nyní vůči Aleně podniká kroky k vyklizení bytu a hrozí jí exekucí. Celá situace je pro ni pochopitelně značně stresující. Její domov, místo, kde vychovala svou dceru, je v ohrožení a ona o něj nechce přijít.

Právo na přiměřené bydlení je neopominutelnou součástí práva na přiměřenou životní úroveň. To vyplývá z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. V případě paní Aleny přesto hrozí, že se jí nedostane zastání. Na nedostatečnou ochranu těchto práv ze strany České republiky nedávno upozornil v souvislosti s problematikou sociálního bydlení i Ústavní soud.

Alenin případ bohužel vůbec není ojedinělý. Nájemníci i přes to, že v bytě žijí desítky let a na vlastní náklady jej rekonstruovali, nemají žádnou jistotu, že o byt nepřijdou. Nejde tu „jen“ o byt, ale o domov, na který má přece právo každý.